← Všechny články

Akvizice

7 min čtení

Bohatý pacient nesrovnává ceny. Ptá se, kdo vás zná.

Bohatý pacient nesrovnává ceny. Ptá se, kdo vás zná.

Bohatý pacient nesrovnává ceny. Ptá se, kdo vás zná.

Michelangelo nerozesílal nabídky. Rafaela do Vatikánu doporučil kamarád. Jak se získávají bohatí pacienti, se za pět set let skoro nezměnilo. Sedm pravidel pro soukromou kliniku.

Michelangelo nerozesílal nabídky. Rafaela do Vatikánu doporučil kamarád. Jak se získávají bohatí pacienti, se za pět set let skoro nezměnilo. Sedm pravidel pro soukromou kliniku.

Mgr. Samuel Peška

Starthere. · Růst soukromých klinik

Rafael, Athénská škola (1509–1511), freska ve Vatikánu


Studoval jsem dějiny umění. Na renesanci mě nikdy nebavily jen ty obrazy. Bavilo mě, jak se k nim lidi vůbec dostali.

Michelangelo nerozesílal nabídky. Leonardo napsal jeden dopis. Rafaela do Vatikánu doporučil kamarád. Bohatí klienti se před pěti sty lety získávali přes lidi, kterým věřili. A dneska? Úplně stejně. Jen tomu říkáme marketing a utrácíme za to víc.

Teď jsem dočetl knihu Affluent Marketing Blueprint od Marka Satterfielda. Chlap se třicet let živí tím, že pomáhá firmám prodávat milionářům. Potvrdil mi, co vidím na klinikách každý týden: bohatý pacient nesrovnává ceny. Nejdřív zjišťuje, jestli vás zná někdo z jeho okolí.

Vybral jsem z ní sedm věcí, které platí i pro českou soukromou kliniku. Příklady v knize jsou americké. Princip je stejný.

1. Bohatí jsou kmen. Medicejští taky byli

Ve Florencii na konci 15. století nestačilo umět sochat. Musel o vás vědět někdo z okruhu Medicejských. Podle Vasariho si Lorenzo Medicejský všiml mladého Michelangela v zahradě u San Marco a vzal ho k sobě domů. Žádné portfolio. Jeden člověk, který ho viděl pracovat.

Satterfield na to má hezkou historku. Jeho babička se u každého nového člověka nejdřív zeptala: „Známe ho?“ Byla to snobka, sám to přiznává. Jenže stejné síto používají bohatí dodnes. Jen to umí líp schovat.

Bohatí chodí ke stejným lidem jako jejich známí. Ke stejnému krejčímu, makléři, zubaři. Satterfield jim říká „ti určití“. Vaším cílem není být známý všem. Je to být jednou z těch určitých klinik.

Za tím není snobství, ale nejistota. Bohatý člověk chce bezpečnou volbu. Nejlevnější klinika je pro něj riziko, ne výhra. A proto doporučuje jako o život. Kdo se dostane dovnitř, další reklamu skoro nepotřebuje.


Renesanční rytina: kmen bohatých jako soustředné kruhy, reklama se odráží od vnější zdi, klinika se dostane dovnitř přes doporučení

2. Rafaela doporučil Bramante

Konec roku 1508. Papež Julius II. hledá malíře pro své komnaty ve Vatikánu. Rafael je mladý a v Římě ho skoro nikdo nezná. Jenže papežův architekt Bramante pochází ze stejného kraje a navrhne ho. Ty fresky dnes chodí obdivovat davy lidí.

Bramante nebyl Rafaelův klient. Byl to člověk, kterému klient věřil. A takových lidí je kolem vašeho ideálního pacienta víc, než si myslíte.

Luxusní cestovní klub v USA se zeptal klientů, odkud o něm slyšeli. Třetina řekla: od kadeřníka. V křesle se povídá a bohatí lidé mluví o cestování. Klub oslovil špičkové kadeřníky v pěti městech. Doporučení z tohoto jediného zdroje se do roka ztrojnásobila.

Kdo tráví s vaším pacientem hodinu, sám a pravidelně? Kadeřník. Osobní trenér. Fyzioterapeut. Privátní bankéř. Makléř. To jsou vaši Bramantové. Najdete je snadno: zeptejte se nejlepších pacientů, ke komu chodí.

Jen nic nepřeplácejte. Provize za přivedeného pacienta si nejdřív ověřte u komory. Mnohem líp funguje, když vaši péči zažijí sami.

3. Klinika začíná na recepci

Satterfield popisuje dermatoložku, která přešla na estetickou medicínu. Měla videa, měla poptávky. Ošetřovna vypadala jako pětihvězdičkové spa. A přesto se ti nejbohatší pacienti neobjednávali.

Problém byl u dveří. Recepce strohá, odchod u pokladny taky. Personál přišel z urgentního příjmu a podle toho se choval. Stačilo recepci zaškolit.

Bohatí se rozhodují víc instinktem než ostatní. První telefonát a odchod od pokladny řeknou víc než certifikáty na zdi. Zkuste si zavolat na vlastní recepci jako pacient s plánem za 300 tisíc. Objednal byste se?


Renesanční rytina portálu v perspektivě: cesta pacienta od prvního telefonátu přes recepci do ordinace a zpět k pokladně

4. Plný kalendář je argument

Lékařka se soukromou praxí zavedla čekací listinu. Počet registrací se zečtyřnásobil.

Čím víc je služba dostupná komukoli, tím míň o ni bohatý stojí. Spousta dobrých pražských klinik má plno na týdny dopředu. A schovává to, jako by to byla ostuda.

Řekněte nahlas, koho berete a koho ne. Ať vás pacient přesvědčuje, že se k vám hodí, ne naopak. Jedna podmínka: musí to být pravda. Falešná čekací listina se v Praze provalí do měsíce.

5. Platí se za ruku mistra

Historik umění Michael Baxandall popsal zajímavou věc. Na začátku 15. století řešili mecenáši ve smlouvách hlavně materiál: kolik zlata, jak drahá modrá barva. Během století se to otočilo. Začali platit za dovednost malíře, ne za barvy.

Dnes je to stejné. Jeden kalifornský finanční poradce si účtuje zhruba dvojnásobek trhu a píše o tom otevřeně. Jeho klienti jsou podle něj hrdí, že si ho můžou dovolit.

Sleva na první vyšetření říká bohatému pacientovi jediné: tady nejsem mezi svými. A není to jen pocit. Pokusy Shiva, Carmona a Arielyho ukázaly, že lidé, kteří dostali stejný produkt se slevou, z něj měli měřitelně menší užitek.

6. Měřte pacienty, ne poptávky

Satterfield půl roku inzeroval na Facebooku. Poptávky levné, klienti skoro žádní. Advokát pro bohaté rodiny zjistil totéž: Facebook přinesl spoustu žádostí, inzerát ve Financial Times málo. Jenže z toho mála byli klienti a inzerát se zaplatil s velkou rezervou.

Levná poptávka umí být ten nejdražší pacient. Klinika potřebuje znát dvě čísla: kolik stojí jeden přijatý léčebný plán a kolik na něm vydělá. Kdo ví, kolik smí dát za pacienta, může být tam, kde konkurence není.

U jedné kliniky jsme z 20 tisíc korun za reklamu měli 193 tisíc v přijatých plánech. Bez měření bychom to číslo vůbec neznali.


Renesanční rytina vah: padesát levných poptávek jako peří proti jednomu přijatému léčebnému plánu

7. Leonardo nepsal o malování

Kolem roku 1482 napsal Leonardo milánskému vévodovi Ludovicu Sforzovi dopis. Deset bodů. Mosty, děla, obléhací stroje, tunely. Malířství a sochařství zmínil až v tom posledním. Milán tehdy řešil válku, ne obrazy. Leonardo psal o problému vévody, ne o tom, co bavilo jeho.

Na konzultaci platí totéž. Satterfield se klienta ptá: „Kdybychom se tu potkali za dvanáct měsíců, co by se muselo stát, abyste byl spokojený?“ Otázku převzal od Dana Sullivana. Z odpovědí pak skládá plán a na konci se zeptá jen jednou: „Chcete, abych vám s tím pomohl?“ Podle něj takhle souhlasí osm lidí z deseti.

Pacient, který slyší vlastní slova složená do plánu, si nic „rozmýšlet“ nepotřebuje. Plán je jeho, ne váš.


Renesanční rytina ciferníku dvanácti měsíců: kde je pacient dnes, kde chce být za rok, plán z jeho slov a jedna otázka

Co udělat tento měsíc

Nic z toho nestojí peníze. Stojí to jen to, že to opravdu uděláte.

  1. Zavolejte si na recepci. Nebo ať zavolá kamarád jako nový pacient. Zapište, co slyšel.

  2. Zeptejte se deseti nejlepších pacientů, odkud o vás slyšeli a ke komu dalšímu chodí.

  3. Vyberte tři jejich „Bramanty“ a pozvěte je, ať vaši péči zažijí.

  4. Napište na web jednou větou, koho berete a koho ne.

  5. Spočítejte, kolik vás stál poslední přijatý plán. Ne poptávka. Plán.

  6. Na příští konzultaci položte otázku dvanácti měsíců a nechte pacienta mluvit.

Nebuďte guru pod kopcem

Satterfield v závěru cituje Dana Kennedyho: nikdo neplatí hodně za rozhovor s guruem, který sedí pod kopcem. Kdo se bohatým podbízí, působí zoufale. I když si to sám nemyslí.

Patnáctiletý Michelangelo nebyl bohatý. Medicejští ano. Nemusíte mít tolik peněz jako vaši pacienti. Musíte ale vědět, že jste ve svém oboru opravdu dobří, a podle toho se chovat.

Chcete vědět, kde vám na cestě od prvního telefonátu k přijatému plánu odcházejí pacienti, kteří by zaplatili nejvíc? Na 20minutovém rozboru vám to ukážu na vašich číslech.

Zdroje: Mark Satterfield, Affluent Marketing Blueprint (2023). Giorgio Vasari, Životopisy umělců. Michael Baxandall, Painting and Experience in Fifteenth-Century Italy (1972). Shiv, Carmon a Ariely, Journal of Marketing Research (2005).

Další krok

Spočítáme, kolik hodin a peněz propadá vaší klinice.

Spočítáme, kolik hodin a peněz propadá vaší klinice.

Spočítáme, kolik hodin a peněz propadá vaší klinice.

20 minut, zdarma, přes Google Meet nebo telefon. Odnesete si tři místa, kde začít, i když spolu pracovat nebudeme.

Domluvit 20minutový rozbor →

Mgr. Samuel Peška, Starthere.
Mgr. Samuel Peška, Starthere.

← Zpět na všechny články

Starthere. · Mgr. Samuel Peška · Praha

INSTAGRAM

YOUTUBE

© 2026